Hypermobilita

MUDr. Aneta S. Králová

Hypermobilita je definována jako abnormální rozsah pohybu v jednom nebo více kloubech těla.

Je způsobena větší volností (laxicitou) pojivových tkání – vazů a dalších struktur.  Pojivové tkáně jsou méně pevné a neplní správně stabilizační funkci. To pak vede ke vzniku kloubní hypermobility.
Zvýšená laxicita často není omezena jen na struktury kolem kloubů, ale týká se také například kůže, cévní stěny či vnitřních orgánů.

Příčinou zvýšené laxicity pojivových tkání je často geneticky daná změny struktury pojiva (zejména kolagenových vláken).  Proto se hypermobilita nezřídka dědí se z generace na generaci.
V některých případech však hypermobilita vzniká až sekundárně v průběhu života – například při užívání některých léků, či při hormonální terapii.

Takzvaná konstituční (vrozená) hypermobilita je v populaci poměrně běžná a ve většině případů se nepovažuje za patologii.
Častá je u dětí – více u dívek a v dospělosti u žen. Je to kvůli vlivu ženských hormonů na kolagen v pojivové tkáni. U mužů nebývá v dospělosti tak nápadná i pro větší množství svalové hmoty. Častěji se hypermobilita týká Asijské či Afro-karibské populace. S věkem se její projevy zmírňují, někdy zcela vymizí.

Výskyt hypermobility u evropské dospělé populace asi 5%

U většiny lidí nepůsobí kloubní hypermobilita žádné zdravotní komplikace.  Pro některé sportovce  - gymnastky, baletky, krasobruslaře, se dokonce může považovat za výhodu.

Nicméně hypertmobiita a u ní zvýšená laxicita pojiva je spojená s instabilitou kloubů. 
U hypermobilních lidí, jsou častějšími úrazy, poškození vazů, kloubních pouzder, chrupavek a šlach. Častěji se u nich vyskytují chronické bolesti, mohou trpět nadměrnou únavou. U hypermobilních lidí je také prokazatelně vyšší náchylnost ke skoliózám, posunu obratlů, výhřezům disků či recidivujícím blokádám. Mohou se také pomaleji hojit.    

Existují i závažná onemocnění - syndromy, spojené s hypermobilitou. Jsou to dědičná vrozená onemocněními pojivové tkáně – Marfanův syndrom, Ehlers-Danlosův syndrom, Osteogenesis imperfekta. 
Hypermobilita může být také jedním z příznaků u některých metabolických či neurologických onemocněních.  U těchto onemocněních není porucha pojiva izolována jen na klouby a pohybový systém, ale týká se i vnitřních orgánů – srdce, plic, cév, očí  - a jejich poškození může být život ohrožující.

Pro hypermobilní je kvůli kloubní instabilitě celkově obtížnější udržet stabilní pozici. Děti s hypermobilitou mohou být více neklidné a zaujímají různé pozice ve snaze získat stabilitu. Někdy se vlivem zvýšené únavy mohou jevit jako líné.

Hypermobilní jedinci někdy vedou z důvodu bolesti a celkové slabosti spíše sedavý způsob života, což se projeví jejich dekondicí. Zároveň však hypermobilním kloubům nejvíce vadí statická zátěž - sezení u počítače, monotónní práce.

Hypermobilní lidé také často využívají jiné pohybové stereotypy, než jedinci s normálním rozsahem pohybu v kloubech. Například nepotřebují při hlubokém předklonu použít pohyb pánve a kyčelních kloubů, protože i bez toho dobře dosáhnou na zem. Ve stoji se „zavěšují“ do pánevních vazů a „hoví“ si s v prohnutí bederní páteře, často mají propadlou klenbu nohy a kotníky padají dovnitř.   V sedě se naopak „bortí“ a kulatí záda. Tyto pohybové stereotypy vedou ke vzniku svalových dysbalancí.
Ve velké většině případů mají například velmi zkrácené hamstringy a svaly vnitřní strany stehen.
U hypermobilních může být také horší pohybová koordinace, rovnováha a vnímání těla.

Pokud není stabilní kloub, musí stabilizační funkci přebírat svaly.  Cílené posilování u hypermobilních ale často, vlivem změny charakteru vazivové tkáně, nevede k nárůstu svalové hmoty, jaké by se očekával. Místo toho se svaly snadno přetíží, a objevují se v nich bolestivá místa – takzvané trigger points.

Jak cvičit s hypermobilitou?

Obecně z hlediska zachování zdravého a funkčního pohybového systému se hypermobilním lidem nedoporučují švihové aktivity, rychlé tvrdé dopady, doskoky.
Pro správné fungování hypermobilního těla je potřeba takové cvičení, které vede ke zvýšení kloubní stability, tedy posílení stabilizačních svalů (ideální je izomerická, vytrvalostní svalová aktivita).
Je také potřeba aby cvičení rozvíjelo koordinaci a vnímání těla, které je také někdy u hypermobilních osob snížené. Nutné je i protažení zkrácených svalů a úprava nevhodných pohybových stereotypů.
Z výše zmíněného se dá říci, že jóga je ideálním cvičením. Při cvičení však musí být zajištěné správné, centrované postavení ve všech kloubech těla.

  • HYPERMOBILNÍ LOKTY - Kočka

Pro správné, centrované, postavení hypermobilních loktů je třeba lokty nastavit loketními jamkami na sebe mít kvalitní oporu dlaní.
Dlaně jsou na šíři ramen, prsty roztažené a tlak je především do palců a ukazováčků. Loketní jamky otočné na sebe, lokty směřují ven (lokty cíleně nekrčte). Ramena a lopatky jsou v centrovaném postavení (posunuté doširoka dozadu směrem k pánvi). Hrudní páteř je napřímená, prostor mezi lopatkami se nepropadá.  Klíční kosti jsou otevřené.
Správné postavení loktů ovlivňuje i napřímení páteře a pánve.

  • PES HLAVOU DOLŮ

Hypermobilní lidé často v psovi hlavou dolů propadají v hrudní páteři. Bederní páteř pak ale často zůstává kulatá, pánev podsazená a nedochází protažení hamstringů.
V psovi hlavou dolů je důležité, aby celá páteř byla napřímená. Bederní páteř a křížová kost mířili vzhůru, hrudní páteř se aktivně přizvedávala od podložky a vytahovala za temenem hlavy.
Mírně si pokrčte (uvolněte) kolena a vytáčejte je jemně od sebe. Dbejte na kvalitní oporu dlaní a chodidel (paty nemusí být zcela na podložce)  

  • BOJOVNÍK 3   

Pokud chceme v bojovníkovi rozvíjet kloubní stabilitu a svalovou sílu, musí být při jeho provádění zachována aktivita svalů dolních končetin. Hypermobilní lidé by se neměli jen pasivně pověsit do vazů. Pánev by v bojovnících měla zůstat nad, nebo v úrovni kolen. Trup by měl být držen zpříma s dobrou aktivitou břišních svalů a nemělo by docházet k prohýbání bederní páteře.

  • STOJ - HORA  

Hypermobilní lidé si často ve stoji „hoví“ s extrémně propnutými koleny a podsazenou pánví. To pak vede navíc hyperlordóze (nadměrnému prohnutí) bederní páteře, povolení břišních svalů a kulacení ramen.

Správný stoj je pak třeba korigovat. Povytáhněte vnitřní kotníky vzhůru, kolena lehce pokrčte a vytočte lehce ven. Srovnejte pánev do neutrální polohy (jakoby malino vystrčte zadek). Sklopte mírně spodní žebra, otevřete hrudník, bradu přitáhněte lehce k hrudníku a protáhněte se za temenem hlavy.

  • PŮLMĚSÍC

Pokud se pozice půlměsíce provádí z pasivního stoje (viz výše), chybí v něm aktivita hlubokých břišních svalů a je velké prohnutí bederní páteře. Dochází při ní pak k velkému tlaku na meziobratlové ploténky a další struktury bederní páteře, které se mohou při opakovaném provádění poranit.

Hypermobilní lidé by tedy měli nejprve zkorigovat pozici hory, pak vytáhnout ruce do vzpažení (nevytahovat však ramena) a zachovat aktivitu břišních svalů.  Úklon je pak třeba provádět plynule v průběhu celé páteře a s pevnou oporou chodidel.
 

  • STROM   

U hypermobilních také často chybí kvalitní vzpřímení z kyčelních kloubů. Ve stojných a zejména balančních pozicích dochází k vychýlení pánve do strany, nebo k velké kontrakci hýžďových svalů s podsazením pánve.

Proto je u hypermobilních potřeba hlídat správnou stabilizaci kyčelních kloubů. Opět se na stojné noze zkuste povytáhnout vzhůru – povytáhněte vnitřní kotník, koleno nechte nepatrně pokrčené a vytáčejte ho lehce ven, vnitřní stranu stehna pak pocitově otáčejte dozadu.  Nemělo by pak docházet k vychýlení boku. V pozicích je opět třeba přiměřená aktivita břišních svalů. 

--
Zdroj: MUDr. Aneta Sládková Králová pro Jóga Dnes
Foto: Marek Kučera, Jóga Dnes

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.