MUDr. Aneta S. Králová
Diastáza, tedy rozestup, přímého břišního svalu (m.rectus abdominis) se často považuje za problém žen v těhotenství a po porodu, ale objevuje se i u mužů a také u dětí a novorozenců.
Co je to diastáza a jak vzniká?
Přímý břišní sval začíná na dolním konci hrudní kosti a upíná se na stydkou sponu. Uprostřed je vertikálně rozdělen vazivovým pruhem, do kterého se upínají všechny břišní svaly. Tomuto vazivovému pruhu se říká bílá linie (linea alba). Horizontálně je přímí břišní sval rozdělený dalšími tenčími 3-4 vazivovými proužky. Pokud je přímý břišní sval vypracovaný, vytváří toto členění viditelný „sixpack“.
Diastáza vzniká, pokud dojde k rozšíření a ztenčení bílé linie. Toto rozšíření může postihovat oblast nad pupkem (nejčastěji) nebo pod pupkem (méně často) či vzácněji postihovat celou délku linea alba.
Na vzniku diastázy se různě významně podílí více faktorů – jedním z nich je genetika a kvalita pojivových tkání, (častější je výskyt u osob s kloubní hypermobilitou a hyperlaxicitou tkání), svůj významný vliv má držení těla (zejména hyperlordóza bederní páteře a nevhodné zapojení břišních svalů při svalových dysbalancích), a je prokázaná souvislost diastázy s dysfunkcemi pánevního dna a bránice (častých při poruchách stereotyp dechu).
Ke vzniku diastázy můžeme ale přispět také nevhodným tréninkem, (typicky opakované sklapovačky, které dále přetěžují již přetížený přímí břišní sval a zkracují iliopsoas), opakovaným zvedáním těžkých břemen nebo dlouhodobým či opakovaný zvýšením nitrobřišního tlaku (při obezitě nebo v těhotenství).
Společným jmenovatelem je přetížení (hypertonus) přímého břišního svalu, oslabení šikmých břišních svalů a příčného břišního svalu či jejich nedokonalá koordinace.
Jak se diastáza pozná?
Diastázu můžeme vidět, jako váleček vystupující mezi polovinami břišního svalu při jejich zatížení, nebo ji můžeme hmatat tak, že do rýhy mezi břišními svaly nad pupíkem vložíme prsty. Fyziologicky je mezera maximálně pro jeden prst, při diastáze vzniká mezera na 2-3 prsty (ev. více). Diastáza nemusí být vidět v klidu, proto se provádí tzv. test posazování, kdy se z lehu na zádech postupně posazujeme, a přitom sledujeme rozestup. Nebo test zvedání nohou, kdy z lehu na zádech zvedáme obě natažené nohy a sledujeme břišní svaly.
Jde diastáza řešit?
Rozšíření bílé linie, která je tvořena vazivem, je do velké míry nevratné. Vazivo není pružné jako sval, a tak se neumí zpátky smrsknout. Diastáza tedy nelze zcela odstranit. Nicméně ji můžeme zmírnit, a hlavně pak můžeme zabránit vzniku komplikací s ní spojených nebo tyto komplikace napravit. Komplikacemi jsou dysfunkce pánevního dna, inkontinence, bolesti zad a následné degenerativní změny bederní páteře. Nezanedbatelný je také kosmetický efekt. Je však třeba se připravit na to, že úprava diastázy trvá minimálně několik měsíců.
(Existuje i možnost operačního řešení, které je u velkých diastáz někdy nevyhnutelné, ale i před plánovanou operací je vhodné nejprve zlepšit aktivitu svalů břišní stěny.)
Úprava diastázy nespočívá v intenzivním cvičení břišních svalů, jak si mnozí myslí. Diastáza totiž často není jediným problémem v držení těla a ve většině případů je spojena s dalšími svalovými dysbalancemi. Terapie bude vždycky úspěšnější, pokud bude komplexní.
Předpokladem úspěchu je to, zda se naučíme břišní svaly zapojovat správně automaticky (nevědomě) nejen při cíleném cvičení, ale také při jiných sportovních, ale i běžných aktivitách a dýchání. Cvičíme přece jen několik hodin týdně, ale hýbeme se a dýcháme neustále – kvalitní přirozený pohyb a kvalitní stereotyp dechu je tedy zásadní.
Závěrem je nutné ještě říci, že nezáleží tolik na tom, jaké cviky zvolíte, ale na tom, jak kvalitně je budete provádět.
--
Video lekci věnovanou diastáze naleznete v sekci "Jak na ... " v knihovně Online videí.
Zdroj: MUDr. Aneta Sládková Králová pro Jóga Dnes
Foto: Pavel Nesvatba, Jóga Dnes